Sušiče vzduchu slouží ke snížení vlhkosti obsažené ve stlačeném vzduchu a zvyšují tak kvalitu výsledného procesu.
Existují 3 základní typy těchto zařízení:
1. kondenzační sušiče: sušič proud stlačeného vzduchu ochladí pod teplotu rosného bodu příchozího vzduchu, čímž se vyloučí přebytečná vlhkost a nastaví se „nová“ teplota rosného bodu podle teploty, na kterou byl vzduch vychlazen. Tyto sušiče dosahují nadnulových teplot rosných bodů (nebezpečí námrazy). Pro kvalitnější vzduch s velmi nízkým obsahem vlhkosti, čili nižší teplotou rosného bodu, je nutné použít adsorpční nebo membránovou sušičku.
2. adsorpční sušiče: adsorpční zařízení pracuje s látkou schopnou vázat vzdušnou vlhkost. Tato látka se vyznačuje vysokou porozitou, umožňující snadnou adsorpci vlhkosti. Vázání vzdušné vlhkosti je fyzikální proces (ne chemický) a jako takový se dá obrátit (reaktivace). Absorpční zařízení jsou vždy dvě nádoby. V jedné z nich probíhá sorpce a v druhé reaktivace. Reaktivace se provádí buď teplem nebo tlakovým šokem. Pracovní interval jedné náplně se liší v závislosti na zařízení. Po dokončení pracovního intervalu se stlačený vzduch přepojí do reaktivované nádoby. Tyto zařízení běžně dosahují teploty rosného bodu -20 až -70 °C.
3. membránové sušiče: pracují na difuzním principu. Přefiltrovaný stlačený vzduch v nich proudí dutými vlákny, přes jejichž stěny vlhkost difunduje do suššího vzduchu (výplachový vzduch). Průplachový vzduch se získá expanzí částí vzduchu, který již prošel dutými vlákny. Tento průplachový vzduch se nechá proudit kolem vláken proti jejich směru (podobně jako u protiproudého výměníku). Výhodou tohoto zařízení práce bez nutnosti elektřiny a bez mechanického opotřebení. Na rozdíl od absorpčních zařízení se z nich neuvolňují žádné částice. Nevýhody jsou naopak malá kapacita (musí se pro větší průtoky používat baterie sušiček) a nestálost obsahu vlhkosti za zařízením.
